Právě nás parta magorských maníků, kteří si říkají různými honosnými jmény jako „řidič“, „průvodce“, „organizátor“ a podobně, nahnala do spacího busu, ve kterém strávíme následujících 18–30 hodin. Informace se různí, můžeme si ale být jistí, že to bude dýl, než říkali. Vietnam. Nebo asi spíš Asie. S cestováním tu je i nadále největší legrace, i když občas už člověku ten úsměv trochu tuhne. Odjíždíme do Laosu, ale na změnu se nechystáme. Pokračování textu Z Hanoje →

Musím říct, že po prvním týdnu jsem měla asijské stravy tak akorát. Byla jsem dost ráda, že jsme se pohybovali ve velmi turistických destinacích (vlastně stále pohybujeme), kde se dá objednat i třeba pizza nebo hranolky. Od té doby to kombinuju a snad si chuťové buňky už brzo zvyknou vyžadovat pouze rýži, nudle a chilli. Objednávání je většinou dost legrační, hlavně teda v Can Tho a v Saigonu bylo; tam jsme chodili do restošek pro místní a vždycky s napětím čekali, co jsme si to vlastně poručili. Kupodivu to vždycky dobře dopadlo. Naopak předevčírem v Hoi An (Krásný město! Konečné něco vypadalo jinak než zbytek!), kde byla k dispozici vietnamština i angličtina, jsem si objednala blbě, bo jsem se snažila to přečíst vietnamsky, ale nevšimla jsem si, že čtu řádek úplně jiného jídla. No hlavně že mi paní pochválila výslovnost. Pokračování textu Z Hue →