Vang Vieng je malé, útulné městečko v údolí řeky Nam Song, mezi vápencovými horami a skalami. Místní jsou do posledního buď hoteliéři, provozovatelé výletů nebo majitelé restaurací. Jestli to dřív bývalo normální laoské městečko, dnes je jen a pouze orientované na turisty. A překvapivě je to super. Hned první večer jsme si na večeři vybrali místní irskou hospodu, Gary’s Irish Bar, a pak se tam věrně vraceli každý večer. Skupina převážně anglických chlapců nás vyzvala, ať se k ním připojíme na hru Killer poolu, což je parádní záležitost, vynikající zejména pro seznamování a stmelování kolektivu – pravidla najdete mezi fotkami. Brzy se někteří z nás (ehm) ujali organizace, za což nás pak měl Gary moc rád a dostali jsme nějaké ty drinky zdarma, a hospodu jsme zavírali – ne naposled. Ten večer jsme se potkali mimo jiné s Jordim, legračním Kataláncem, a na druhý den se s ním na motorkách vypravili k Modré laguně, u které to mělo být fajn. Pokračování textu Z Huay Xai →

Laos je boží. Teda většina z něho je boží. Po Vietnamu si užíváme zeleně všude na dohled, cest horami, malebných městeček a společenského života. Laoská architektura je příjemná pro oko. Ve Vietnamu bylo všechno tak nějak ušmudlané, na každý metr pěkného baráku připadl půlmetr vlnitého plechu. Tady je asi víc místa a míň lidí (asi – Vietnam: přes 92 mil. obyv., Laos: okolo 7 mil.), tak se může víc hledět na krásu. I chrámy jsou tu zdobnější a působivější. Tedy kostelíčky, jak říká pan Černý. I hlavní město, Vientiane, působilo dojmem většího maloměsta typu Rožnov nebo Kyjov, i když má asi 200 000 obyvatel. Pokračování textu Z Prabangu →