30. 3. 2017

Dnes se mi zdálo o Apačí. Možná poprvé od té doby. Zdá se, že jsem si vyřešila všechny své sračky, nebo aspoň přišla na to, jak je řešit mám, a tak je konečně čas na stesk. Taky za to asi může ten intenzivní koncert Black Heart Procession minulý týden. Povídaly jsme si v tom snu o vztazích, jako jsme to dělávaly často, obě náročné holky s podobnýma, ale často nenaplněnýma, pravděpodobně nereálnýma očekáváníma. Říkala jsem jí: „Kdybys tak věděla, co teprve přijde.“ Vyzvídala, nechtěla jsem jí to říct.

Vzpomínám,

jak po koncertě na Sedmičce ožralá tančila na Petříně pod ostřikovači trávníku s mým tehdejším klukem a byla to legrace a já žárlila. To ona mi řekla, že spolu spali, po dohodě s ním, on se neodhodlal. Stoupla tím v mých očích ještě víc.

na její nakažlivý smích plný radosti ze života.

na její černé tričko s červeným nápisem SATAN na kozách. Pokračování textu Vzpomínky →