O slovech
Chápej, nazývat věci pravým jménem, to je počátek moudrosti. To je čínský přísloví a Číňani vynalezli písmo. Kdyby tě to zajímalo, tak moudrost je v tom, že když používáš správný jména, tak zmenšuješ mezeru mezi sebou a tou věcí. Nejdůležitější nástroj je tvoje ruka, a kdybys měl mezeru mezi sebou a svojí rukou, měl bys vážnej problém. Takže jména jsou důležitý.
- Zia Haider Rahman , Ve světle toho, co víme
V první kapitole Tóry se píše: „Bůh řekl: ‚ Budiž světlo,‘ a bylo světlo.“ Zdálo se jim [Židům] tedy zřejmé, že ve slově „světlo“ spočívá síla dostatečná k tomu, aby ozářila celou zemi světlem, síla dostatečná k početí, k zrození světla.
*
Slova nebyla zpočátku abstraktní, ale konkrétní. (…) „glad“ (rád, radostný) znamenalo „vyleštěný“, „threat“ (hrozba) znamenalo „hrozivý dav“, (…) vezměme slovo „thunder“ (hrom) a ohlédněme se k bohu Thunorovi, saskému protějšku skandinávského Thora. Jeho jméno označovalo hrom a boha (…). Myslím, že když to slovo vyslovili či uslyšeli, cítili zároveň hřmění na obloze, viděli blesk a pomyslili na boha. Slova byla nabitá magií, neměla přesně dané významy.
(volná citace)
*
V jazyce tedy platí (…), že slova jsou v určitém smyslu původně magická. Možná existoval okamžik, kdy slovo „světlo“ jakoby zářilo a slovo „noc“ bylo temné.
- Jorge Luis Borges, Ars poetica